Směrnice IDD je tu. Co přinese distributorům pojištění?

Transparentnost a odbornost

Úhelným kamenem nové směrnice je, jak jinak, ochrana spotřebitele, tedy pojistníka. Hlavní změny s tím související lze shrnout do pěti hlavních hesel:

• Rozšířený záběr (směrnice dopadá na všechny distribuční kanály na rozdíl od IMD1, upravující pouze oblast zprostředkování)
• Požadavky na odbornost a profesionalitu (požadavek důvěryhodnosti distributora, kontinuální profesní vzdělávání v rozsahu min. 15 hodin ročně)
• Řízení střetu zájmů (požadavek jednat v nejlepším zájmu zákazníků, zákaz odměňovat koncové distributory způsobem, který by mohl vést ke střetu zájmů)
• Informační transparentnost (informace o vlastní firmě, informaci o odměňování zprostředkovatele/zaměstnance, produktové informace prostřednictvím standardizovaného KIDu (IŽP), resp. PIDu (ostatní poj.)
• Poradenství (vyčlenění rady a zvláštní požadavky u investičně-pojistných produktů, vazba na testování vhodnosti a přiměřenosti)

Už z tohoto stručného shrnutí je zřejmé, že zvláštní péče zákonodárce se dostalo investičnímu životnímu pojištění, které prochází určitou katarzí takřka všude v Evropě. I proto je modem operandi směrnice maximální sblížení s již schválenou směrnicí MiFID II (investiční produkty) a návaznost na téměř nekonečnou proceduru přípravy standardizovaných produktových informací (KID) u tzv. balíčkových produktů (nařízení PRIIPs). Kromě toho směrnice přináší novinky i např. v oblasti přeshraničního podnikání anebo product governance, ty si však nechme na příště a pojďme se podívat, jaké změny zřejmě pocítíme u nás v Čechách nejvíce.

Jak dopadne česká „38“?

Úvodem je třeba předeslat, že transpozičním zrcadlem směrnice IDD v ČR je téměř legendární novela zákona č. 38/2004 Sb. o pojišťovacích zprostředkovatelích. O té Ministerstvo financí již od jejího prvního předložení (2010!) prohlašuje, že obsahuje všechny podstatné rysy IDD, naproti tomu minimálně část trhu vždy oponovala, že tomu tak není a bude hrozit dvojí změna „před“ a „po“. Tyto obavy nyní, díky pětileté neochotě novelu „38“ přijmout, pominuly a dle legislativního plánu MF se v říjnu můžeme těšit na její zřejmě definitivní znění, reflektující právě finální směrnici IDD. Ať už fandíme tomu či onomu táboru, musíme konstatovat, že minimálně koncepční inspirace loňského návrhu „38“ tehdy ještě neschválenou směrnicí je na první pohled patrná. Ať už jde o rozšířený záběr (všechny kanály, včetně zaměstnanců pojišťoven), požadavky na odbornost (důvěryhodnost + akreditovaná zkouška), řízení střetu zájmů (defacto do písmene přejato ze zákona o podnikání na kapitálovém trhu – směrnice MiFID), informační transparentnost (včetně obávaného ukazatele nákladovosti) či vyčlenění „velké“ rady a prodeje bez poradenství. Všechny tyto body byly ze strany části trhu vnímány velmi negativně a je otázka, jaký argument proti nim bude prezentován nyní, když je hotová směrnice minimálně ideově podporuje. Uvidíme na podzim.

Regulace provizí jen okrajově

Zvláštní pozornost zaslouží téma regulace provizí v životním pojištění, loňský pojišťovácký a politický evergreen. Přes rozmanitá očekávání se mu IDD nakonec věnuje jen stručně a chtělo by se říci skoro Šalamounsky, když přináší znění, ve kterém se mohou najít skoro všichni:

Member States may limit or prohibit the acceptance or receipt of fees, commissions or other monetary or non- monetary benefits paid or provided to insurance distributors by any third party, or a person acting on behalf of a third party, in relation to the distribution of insurance products.

Není tedy pravdou, jak očekávali někteří, že Brusel směrnici využije k celoevropské regulaci provizí anebo dokonce k jejich zákazu. Na druhou stranu i restriktivní tzv. britský model se do této definice vejde. Stejně tak, bohužel, i návrhy pojišťoven načítané v loňském roce ve sněmovně.

Sečteno a podtrženo, řadoví prodejci pojištění mohou od nové směrnice očekávat tři dobře známé dopady: více papírů, více papírů a ještě jednou více papírů. Nejde jen o požadavky na masu informací pro zákazníky, ale také o vnitřní fungování firmy (střet zájmů) či odborné zkoušky, respektive školení. Je třeba počítat s tím, že tyto povinnosti se firmám prodraží a tento fakt nepochybně ovlivní také ceny pojistek. Na druhou stranu, rozumná a citlivá implementace nových povinností by mohla trh významně pročistit a nastavit jednotné „level playing field“, nebude-li doprovázena destruktivním opatřením typu regulace provizí. Nová pravidla významně omezí prostor pro neférové obchody zejména v životním pojištění, byť za cenu zvýšení nákladů pro celý trh. Přičteme-li k tomu samoregulační opatření, která připravují zprostředkovatelé spolu s pojišťovnami (registry), dostane pojišťovnictví dostatek impulzů, aby se ze současného rozpačitého stavu posunulo k vyšší kvalitě.

Autor: Jiří Šindelář

výkonný ředitel USF ČR